Dnešní příběh pojednává o dvou prstech: ukazováček a palec. Oba je používáme, ale velmi odlišně neboť i samotné prsty mají velice odlišné schopnosti. Je velmi náročné udržet ukazováček pod kontrolou, a tudíž nám vyjede bez problémů jako prst přísného soudce, který vidí všechno, co není v pořádku. Přitomto pohybu si všimněme jak je relativně snadný, nenáročný na svalstvo. Že by to bylo tím, že ukazováček tak často používáme? Palec přitom schováváme, aby náhodou nevykukoval, ne ukazoval na mě samotného. Pokud zkusíme zamířit palcem na sebe, zjistíme, že je to náročnější. Musíme se soustředit, pořádně natáhnout svalstvo palce.
Ježíš v dnešním příběhu neospravedlňuje chování cizoložnice. Učí lidi žít s vlastními chybami a s chybami druhých. Neomlouvá její počin, nehledá polehčující okolnosti. Zároveň neposuzuje horlivost samozvaných soudců. Ví, že si podle zákona zaslouží ukamenování. Ježíš jde jako vždy hlouběji: odvrací pozornost přítomných žalobců na ně samotné. Vyzývá je k sebereflexi. Prezentuje nastalou situaci jako příležitost k zamyšlení s nad sebou samým: jak jsem na tom vlastně já? Možná nejsem cizoložník, ale nežiji v jiných oblastech svého života z ohleduplnosti a laskavosti, z trpělivosti a milosrdenství druhých lidí a Boha? Vlastně říká: používejte svůj palec více než svůj ukazováček. I nám Ježíš odpouští, neodsuzuje nás, ale dává nám novou šanci: „Jdi, a už nehřeš!“
Aby se nám to alespoň trochu dařilo nám žehnám +